Měl opatrovníka, ale byl svéprávný. Banka mu přesto nedala jeho peníze

S podobným přístupem banky kvůli určenému opatrovníku se nedávno setkal mladý muž s lehkým mentálním postižením. Banka, u níž měl vedený účet, mu odmítla vydat pět tisíc korun v době, kdy čekal na vydání nové platební karty. Jaký k tomu měla důvod? Mladý muž měl soudem určenou opatrovnici pro nakládání s majetkem nad dvacet tisíc korun. Nicméně finanční instituce už nevzala v potaz, že soud muže nijak neomezil na svéprávnosti. Což znamená, že může se svým majetkem nakládat bez omezení podle svého uvážení.

„Jelikož je stěžovatel (muž, klient banky) plně svéprávný, je nutné vycházet z toho, že je oprávněn jednat samostatně ve všech oblastech právního jednání. Jeho možnost samostatného právního jednání neomezuje ani to, že mu soud ustanovil opatrovnici,“ potvrzuje pochybení banky veřejný ochránce práv Stanislav Křeček, na jehož úřad se poškozený muž obrátil s žádostí o posouzení případu.

Podle vyjádření ombudsmana jsou si v podstatě v postavení, poškozený muž a jeho soudem určená opatrovnice, rovni. „Přičemž na opatrovnici lze nahlížet obdobně jako na zmocněnce na základě plné moci, byť jmenovaného soudem,“ vysvětluje fungování opatrovnictví bez omezení svéprávnosti ombudsman.

Jinak řečeno, i lidé s určeným opatrovníkem bez omezené svéprávnosti mohou se svým majetkem nakládat, podobně jako zmiňovaný muž. A to i v případě, že transakce přesahují částku 20 tisíc korun. Nakonec to uznala i sama banka. Po rozhodnutí ombudsmana umožnila muži nakládat s jeho účty a sešla se s ním, aby probrala nastavení služeb.

I banky někdy chybují

Mladý muž se s odmítavým postojem banky kvůli určené opatrovnici při správě svého majetku setkal už dříve. To, když chtěl zrušit stavební spoření a založit si nové. I tehdy mu bankovní úředníci odmítli vyhovět s tím, že úložka na spoření přesahuje 20 tisíc korun. A jakékoli změny podmínili přítomností jeho opatrovnice.

Avšak zásah ombudsmana ukázal, že soudní ustanovení opatrovníka nemusí vždy omezovat opatrovance na jeho právech. Pravda je, že pokud dojde u nějaké osoby k omezení svéprávnosti, pak jí soud určuje i opatrovníka. Na druhu stranu opatrovníka soud určuje v mnohých případech i bez omezení svéprávnosti.

„Opatrovníka mohou soudy určovat i bez omezení svéprávnosti kvůli tomu, že si daná osoba ne vždy zvládne zajistit a obstarat vlastní právní záležitosti, například v důsledku zdravotního hendikepu,“ potvrzuje finanční poradce skupiny Partners David Kučera.

Pomoci opatrovníka pak daná osoba, jíž byl určený, buď využije, nebo nevyužije. David Kučera dále zmiňuje, že k dalším takovým nástrojům, které ale nijak nezasahují do svéprávnosti, patří i dohoda o nápomoci při rozhodování nebo určení zastoupení některým z členů domácnosti. Rozsah právních záležitostí, v nichž je oprávněn opatrovník jednat, jasně určuje soud.

Obvykle se podle něj jedná o správu bankovních účtů a spořicích produktů. Často danou osobu opatrovník zastupuje na úřadech například při žádosti o důchod nebo sociální dávky i při kontaktu s lékařem.

„Opatrovník vykonává pouze běžnou správu jmění v běžných denních záležitostech, k ostatním zásadním krokům potřebuje souhlas soudu, případně opatrovnické rady,“ upozorňuje finanční poradce.

Zásadní rozhodnutí opatrovníka schvaluje soud

Opatrovník nemůže běžně rozhodnout třeba o prodeji domu nebo bytu. Anebo o zatížení nemovitosti ve vlastnictví svěřené osoby zástavním právem při sjednání úvěru.

„Bez souhlasu soudu nesmí opatrovník uzavřít ani smlouvu se závazkem přesahujícím tři roky a dále nesmí odmítnou například dědictví,“ jmenuje příklady právních záležitostí, které si žádají souhlas soudu, David Kučera.

Zároveň upozorňuje, že soudně určení opatrovníci zajišťují opatrovnictví bezplatně. Jen výjimečně dostává opatrovník odměnu, a opět o ní rozhoduje soud. Například při správě nemovitosti k pronájmu. Vždy však musí jít o přiměřenou výši odměny, která odpovídá výši spravovaného majetku.

Zdroj: idnes.cz