Pět mýtů o penězích, kterým věří studenti na prahu dospělosti

„Já sama jsem studovala obchodní akademii a následně finance na vysoké škole,“ říká Anna Šmídová, která už sedmým rokem pracuje jako manažerka a poradkyně finanční skupiny Partners. „Když jsem ale poprvé měla vyplnit daňové přiznání, vůbec jsem nevěděla, jak na to. Ze školy mi tyto praktické znalosti chyběly.“ Po dvou letech práce poradkyně se Anna rozhodla jako lektorka vstoupit do projektu na šíření finanční gramotnosti, který skupina Partners podporuje už od roku 2011. Posledních pět let se tedy několikrát za rok vydává mezi dospívající, kterým se snaží předat to, co sama ve škole nedostala. „V neziskovce Nadání a dovednosti pracuji s dospívajícími, kteří pocházejí ze sociálně slabých rodin nebo z dětských domovů a my se jim snažíme pomoct, aby měli jednou lepší život než jejich rodiče,“ vysvětluje. „A pak jsem se domluvila s obchodní akademií, kde jsem sama studovala a kde ve třetím ročníku mají vyloženě v rozvrhu předmět finanční gramotnost. Vždy půl roku probírají teorii a během druhého pololetí tam šestkrát přijdu já a řešíme praktické úlohy, jako je rodinný rozpočet nebo fungování finančních trhů.“

„Mnozí mladí například nevědí, jak by měla vypadat pracovní smlouva nebo co musí zařídit, když chtějí rozjet svou živnost. Ani nemluvě o tom, že netuší, kolik dnes zhruba stojí bydlení nebo kolik musejí živnostníci každý měsíc zaplatit na povinných odvodech státu.“

Jak říká Anna Šmídová, na mnohých středních školách se dnes studenti učí třeba počítat složené úrokování, ale na druhou stranu jim chybějí úplně základní praktické informace, které využijí na každém kroku. „Třeba to, že když ukončím studium, musím se buď nahlásit na úřad práce, nebo začít platit sociální a zdravotní pojištění, aby mi nezačaly naskakovat dluhy,“ uvádí příklad. „Mnozí mladí například nevědí, jak by měla vypadat pracovní smlouva nebo co musí zařídit, když chtějí rozjet svou živnost. Ani nemluvě o tom, že netuší, kolik dnes zhruba stojí bydlení nebo kolik musejí živnostníci každý měsíc zaplatit na povinných odvodech státu.“

Studenti, s nimiž Anna spolupracuje, jsou buď na hraně dospělosti, nebo dokonce čerstvě dospělí. Už brzy budou muset převzít zodpovědnost za svoje fungování, a to včetně financí. „V neziskovce vidím, že ti mladí opravdu chtějí dostat informace, chtějí mít život v pořádku, nejspíš i kvůli zkušenostem z rodiny,“ říká Anna. Děti z „dobrých rodin“, se kterými se vídá na obchodní akademii, mají větší sebevědomí. Různým mýtům a polopravdám ale věří téměř všichni. Co například Anna běžně slýchává?

„Mám svoje výdaje pod kontrolou.“

Když se Anna dospívajících ptá, zda vědí, kolik a za co utrácejí, většinu to téměř urazí. Jenže když se to pak všechno sečte a rozdělí do různých kategorií, nastává nezřídka moment překvapení. „Když mladí přecházejí od rodičů někam na kolej nebo do podnájmu, často peníze na měsíc utratí už třeba za dva týdny,“ popisuje Anna Šmídová. „Teprve postupně zjišťují, kolik stojí běžné věci, jako je prostředek na nádobí nebo litr mléka. A tak si třeba párkrát zavolají uber, když se jim nechce čekat na autobus, nebo si koupí nové boty, i když je nepotřebují. A pak jim nezbyde na nájem, mobil, jídlo nebo elektřinu.“ Pokud má takový mladý člověk podporu rodičů, je to v pohodě. Pokud ne, může to být první krok ke kolotoči půjček.

„Žijeme jenom jednou. Šetřit začnu, až budu mít stálou práci.“

Samozřejmě že když jde mladý člověk v šestnácti někam vyrovnávat zboží nebo smažit hamburgery, chce si ty těžce vydělané peníze hlavně užít, a je to tak v pořádku. Už od začátku by se ale měl učit, že je dobré si dávat něco málo stranou. Vytvoří si tak dobrý návyk tvorby rezerv. „Většina mladých si chce jednou koupit vlastní bydlení. To budou pravděpodobně financovat hypotékou a na tu budou potřebovat nejméně deset procent vlastních peněz.“ Podle Anny Šmídové by i z brigády nebo peněz od rodičů měli mladí být schopní odkládat desetinu bokem.

„Spoření? Přesně vím, jak na to.“

Tvořit si rezervy je jedna věc, dělat to správně je věc druhá. Na běžném nebo spořicím účtu by lidé neměli nechávat ležet všechny svoje peníze, protože inflace bývá často vyšší než úroky. Pokud je to jen trochu možné, měli by se snažit aspoň pár stovek měsíčně někam investovat. „Spousta mladých lidí dnes investuje peníze v rámci podílových fondů. Stačí tisícovka měsíčně, ale už si tvoří nějaké rezervy a návyk neutratit vše, co vydělají,“ chválí některé teenagery a mladé dospělé Anna Šmídová.

Další mladí lidé mají zase opačný problém. Chtějí hlavně investovat a rychle vydělávat a klidně by svou poslední pětistovku vrazili třeba do kryptoměn. „Když má někdo sklony k rizikovým investicím, které slibují velké zhodnocení, ale nemají jasné pozadí, měli by se určitě poradit s někým, kdo se trochu vyzná a má jejich důvěru,“ zdůrazňuje Anna Šmídová. „Sledovat jen influencery na sociálních sítích se nemusí vyplatit.“

Ideální domluva by měla vypadat zhruba tak, že dítě má k dispozici část svých peněz na různé drobnosti, třeba na zmrzlinu s kamarády po cestě ze školy.

„Moje banka to se mnou myslí nejlíp.“

„Když se někdy během seminářů a workshopů ptám, kam by šli, kdyby si chtěli brát úvěr nebo hypotéku, překvapivě mnozí řeknou, že by prostě vyrazili do svojí banky,“ říká Anna Šmídová. Na jednu stranu je to pochopitelné – když si někde otevřeme účet, naučíme se obsluhovat online bankovnictví a jsme v rámci možností spokojení, pak máme pocit, že není potřeba nic měnit. „Jsou lidé, kteří nedůvěřují finančním poradcům. Každý by měl ale myslet na to, že by si měl aspoň nechat vytvořit nabídky od několika finančních ústavů, než se definitivně rozhodne. Lišit se mohou i podmínky spořicích účtů a dalších finančních produktů,“ dodává.

„Dluh jako dluh, je to jedno.“

Někteří mladí se dluhů příliš nebojí a často jsou zvyklí se pohybovat v minusu, maximálně na nule. Různé studentské půjčky a kontokorenty se jim nabízejí ze všech stran, jen co si otevřou účet, a často nemusejí ani dokládat jakýkoliv příjem. Úplně jinak to ale vnímají jejich vrstevníci, kteří zažili, jak rodinu umí poznamenat finanční starosti, nezvládnuté dluhy a exekuce. „Ve škole i v neziskovce proto ráda pořádám workshop na téma dluhů,“ popisuje Anna Šmídová. „Chci, aby si z něj odnesli, že půjčit si na dovolenou nebo nejnovější model telefonu není chytré, ale půjčit si na bydlení nebo na auto do firmy, které mi bude vydělávat peníze, je úplně něco jiného.“ Jak rozpoznat „dobrý“ dluh od „špatného“? „Třeba tak, že věc, kterou si koupím, budu používat déle, než ji budu splácet, a ideálně by mi ještě mohla sloužit k vydělávání peněz. Když si nejsem jistý, zajdu za finančním poradcem,“ radí Anna Šmídová.

Zdroj: heroine.cz